Lev
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)   Kmen: strunatci (Chordata)   Třída: savci (Mammalia)   Řád: šelmy (Carnivora)   Čeleď: kočkovití (Felidae)   Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)   Rod: Panthera   Druh: lev pustinný (Panthera leo)
Binomické jméno
Panthera leo (Linné, 1758)
Minulé a dnešní rozšíření lva
Poddruhy
lev severokonžský (P. l. azandica) lev jihokonžský (P. l. bleyenberghi) lev indický (P. l. persica) lev jihoafrický (P. l. krugeri) lev berberský (P. l. leo) lev kapský (P. l. melanochaita) lev senegalský (P. l. senegalensis) lev východoafrický (P. l. somaliensis)
Sesterská skupina
jaguár americký (Panthera onca)

Lev pustinný (Panthera leo) je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jeden ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhá největší kočkovitá šelma. Samci váží 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi vyskytovali v celé Africe, Asii, Evropě a dokonce i v Americe, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus, hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva.

[editovat] Populace a rozšíření

Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.

[editovat] Historický areál

V období pleistocénu byli lvi hojně rozšířeni na všech kontinentech včetně Ameriky. K velkým změnám došlo koncem poslední doby ledové kolem roku 10 000 př. n.l. Lvi v této době vymizeli z Ameriky a velkých části Evropy i Asie. V Evropě byli poslední lvi vyhubeni kolem roku 100 n.l.^[1] Do té doby přežívali v malých populacích na Pyrenejském, Apeninském a především Balkánském poloostrově. Podle Hérodota byli lvi kolem roku 480 př. n.l. v Řecku poměrně běžní, uvádí, že napadali velbloudy ze zásobovacích kolon perského krále Xerxa I. během jeho válečného tažení. Aristoteles v roce 300 př. n.l. již lvy na území Řecka považuje za vzácné. Na Kavkaze je doložen výskyt lva ještě v 10. století.^[2] V Palestině byli lvi vyhubeni již ve středověku. S masivním rozšířením střelných zbraní v průběhu 18. století vymizel lev z velké části svého asijského areálu. Na přelomu 19. a 20. století vymřeli lvi také v severní Africe. V Íránu byl poslední živý lev spatřen v roce 1941.^[3] Poslední eurasijští lvi (poddruh Panthera leo persica) dnes žijí v severozápadní Indii. V Africe na jih od Sahary je lev stále ještě poměrně hojný.

[editovat] Současný výskyt

Dnes naprostá většina divokých lvů žije v Africe, malá populace asijských lvů přežívá v indickém státě Gudžarát.

Asie

Lev byl vyhuben na většině území svého původního areálu. Dnes žijí asijští lvi pouze na území národního parku Gir Forest v severozápadní Indii. Na území o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gudžarát žije zhruba 350 lvů.^[4] Jejich stavy zůstávají stabilní.

Afrika

V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a jižní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. Dnes je africká lví populace odhadována na zhruba 32 000 kusů žijících v divočině.^[5] V 90. letech 20. století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavní důvod, který vede ke snižování jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vézt k tzv. inbreedingu - potlačení dalšího rozvíjení genofondu.

[editovat] Potrava a lov

Lvi v Etoshském národním parku bojují o potravu.

Lev a mládě pojídající buvola afrického

Nejčastěji loví lvice

Lvice loví ve smečkách. Jejich kořistí se stávají hlavně větší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zajíci a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali orientovat na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy. (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně.) Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.

Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením druhého roku života. Lvi podle některých zdrojů vyvinou rychlost 80 km/h,^[6],ale spíše to bude 60 km/h. Postrádají však vytrvalost. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a výpadem s vytaženými drápy,dlouhé skoky na oběť jsou mýtus. Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku, stiskem na hrdle nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, například hyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se smečka snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se.

[editovat] Sociální chování

Lvi jsou masožraví a projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.

Protože jsou samice lehčí a menši, jsou více hbité a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus. Handrkování a boje jsou při pojídání kořisti na denním pořádku. Většinou nejdříve žerou samci a poté samice se lvíčaty.

Samci i samice se poté snaží ochránit svou ulovenou kořist před jinými predátory a mrchožrouty. Někteří individuálněji založení lvi se dokonce snaží vést hlavní úlohu v ochraně kořisti, když se ostatní členové smečky s požíráním loudají. Tito "loudalové" nebývají ostatními členy trestáni, možnou hypotézou může být fakt, že poskytují smečce jiné "služby", takže jim ostatní lvi odpustí. Další alternativou může být to, že lvi odměňují členy, kteří brání potravu…

Obyčejně lví samci netolerují samce z jiných teritorií a samice nesnesou přítomnost jiné, cizí samice.

Většinu času svého života tráví odpočíváním, a to až 20 hodin denně.

[editovat] Rozmnožování a sexualita

Pářící se pár

Lvi se páří v jakémkoliv roční období, samice mívají estrální cykly. V průběhu souboje, který páření doprovází a který může trvat i několik dní, kopuluje pár pravidelně 20× až 40× denně. V tomto období také zřídka pořádají větší lovy. V zajetí se lvi rozmnožují velice dobře.

Březost samice trvá 100–120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících. Vzájemné souboje o jídlo jsou v divočině na denním pořádku, proto se až 80 % mláďat nedožije ani dvou let.

Když nový samec (nebo koalice) převezme vládu nad smečkou původním samcům, zabije většinou mláďata. Toto chování je vysvětleno tím, že samice se znovu stanou plodnými až tehdy, když jejich mláďata dospějí nebo zemřou.

Samci pohlavně dospívají kolem věku tří let a stávají se schopnými převzít vládu nad jinou smečkou ve věku 4 až 5 let. Stárnou a slábnou zhruba v 8 letech. Tento věk poskytuje jen malou naději pro narození a dospívání vlastního potomstva. Samci se musí začít rozmnožovat hned jak se dostanou do smečky.

Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.

Pozorovatelé zjistili, že obě pohlaví mohou vykazovat znaky homosexuality. Lví samci spolu vytvářejí pouto, vzájemně se o sebe starají a tisknou se k sobě. Samičí homosexualita byla pozorována pouze v zajetí.

[editovat] Fyziologická charakteristika

Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150–250 kg. průměrně asi 180 kg. Samice dosahují hmotnosti 120–150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg.

Samci dosahují délky 170–250 cm. Samice zhruba 140–175 cm. Ocas měří 70–100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý trn. Lvi jsou jediné šelmy, které tento střapec mají. Jeho funkce je dosud neznámá. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.

Kožich bývá zbarven různě – Od světle žluté přes načervenalou až po tmavě hnědou. Hříva samců bývá světle žlutá až černá. Břišní partie bývají světlejší, střapec na ocasu je vždy černý.

[editovat] Hříva

Termografický snímek zachycující lva v zimním období

Dříve se vědci domnívali, že se podle barvy, tvaru a hustoty hřívy daly jednotlivé poddruhy odlišit, ale opak je pravdou, barva a velikost závisí hlavně na prostředí, ve kterém lev žije. Lvi, kteří žijí v prostředí s nižší teplotou (např. evropské a severoamerické zoo) mají hřívu hustější a většinou tmavěji zbarvenou. V národním parku Tsavo v Keni a v Senegalu žilo několik samců lva bez hřívy. Absence hřívy může být způsobena jak klimatickými podmínkami, tak také sexuálním dospíváním, které souvisí s produkcí testosteronu. Vykastrovaní lvi mívají hřívy menší. Velká hříva může být u lva také znakem genetického a fyzického zdraví, také mu poskytuje jistou ochranu při soubojích. Na druhou stranu se však lev více zahřívá. U některých poddruhů dávají samice přednost lvu s velkou a hustou hřívou, která bývá znakem dobré plodnosti. Je také možné, že při páření se samci s větší hřívou jsou více aktivní, avšak tato skutečnost nebyla vědecky potvrzena.

[editovat] Historický vývoj

Nejstarší fosilní nálezy kočky připomínající lva jsou známy z Tanzanie, stáří je odhadováno na 3,5 milionu let. Někteří vědci se domnívají, že šlo o původní druh lva, avšak většina se shodla na tom, že jde pouze o šelmu lvu podobnou. Nejstarší známé nálezy druhu Panthera leo byly nalezeny v Africe a jejich stáří je odhadováno na 700 000 let. Panthera leo se poprvé objevil v Evropě před 300 000 lety v Itálii jako poddruh Panthera leo fossilis. Z tohoto nálezu je také odvozený poddruh Panthera leo speleae - lev jeskynní, který se také začal objevovat před 300 000 lety. V období pleistocénu se lvi rozšířili také na území Severní a Jižní Ameriky a vznikl nový poddruh Panthera leo atrox - lev americký.

V severní Eurasii a Americe byli lvi běžní, vymřeli po skončení poslední doby ledové - zhruba před 10 000 lety.

[editovat] Poddruhy

Areál rozšíření obecně uznávaných poddruhů lva na konci 20. století

Lev berberský v olomoucké zoo

V současnosti je obecně uznáváno osm poddruhů lva (poddruhy vyhynulé již v pleistócenu nezapočítáváme).^[7][8] Hlavní rozdíl mezi jednotlivými poddruhy tkví v jejich rozšíření a velikosti. Jelikož však rozdíly mezi jednotlivými poddruhy nejsou tak specifické, jako u tygrů či levhartů, někteří odborníci poddruhy lva neuznávají a považují lva za monotypický druh.^[9]

[editovat] Současnost

• Panthera leo azandica - lev severokonžský

Žije v nevelké oblasti na severozápadě Konga.^[9]

• Panthera leo bleyenberghi - lev jihokonžský či lev katanžský

Rozšířen na jihu Konga (provincie Katanga), v Angole, Zambii, Zimbabwe, Botswaně a severní Namibii.

• Panthera leo krugeri - lev jihoafrický či lev Krugerův

Rozšířen v severovýchodních oblastech Jihoafrické republiky (Transvaal), včetně Krugerova národního parku.

• Panthera leo leo (P. l. berberisca) - lev berberský

V přírodě vyhuben, poslední divoký jedinec byl zastřelen roku 1922 v Maroku.^[10] Poddruh byl dlouho považován za zcela vyhubený, v 70. letech 20. století však vyšlo najevo, že několik zvířat přežilo v soukromém zvěřinci marockého krále. Díky záchrannému programu je v současnosti lev berberský chován v řadě ZOO. Vyskytují se však názory, že již nejde o čistokrevné jedince, ale o křížence s jinými poddruhy.^[11]

• Panthera leo melanochaita - lev kapský

V přírodě vymřel kolem roku 1860. Vyznačoval se mohutným vzrůstem a bohatou hřívou sahající až na lopatky a přítomnou též na břiše.^[9] Výsledky analýzy mitochondriální DNA naznačují, že nešlo o samostatný poddruh, ale pouze o nejjižnější populaci poddruhu Panthera leo krugeri (lev jihoafrický).^[8]

• Panthera leo nubica - lev východoafrický

Nejpočetnější ze současných poddruhů. Obývá východní Afriku od Etiopie až po Mosambik.

• Panthera leo persica (P. l. goojratensis) - lev indický nebo také lev perský či lev asijský

Dříve se vyskytoval v Turecku, na Blízkém východě, v Pákistánu, Indii a dokonce i v Bangladéši. Jelikož loví ve dne a ve smečkách, stal se oblíbeným terčem lovců i pytláků, pro které byl snadnějším úlovkem než tygr či leopard. Extenzivní lov vedl k tomu, že poddruh byl ve většině svého původního areálu vyhuben. Posledních 350-400 jedinců dnes přežívá poblíž Gir Forest v Indii.

• Panthera leo senegalensis - lev senegalský či lev západoafrický

Obývá západní Afriku od Senegalu až po Středoafrickou republiku.

[editovat] Pleistocén

Lvi na jeskynní malbě v Chauvetově jeskyni ve Francii

• Panthera leo fossilis

Fosilní poddruh známý z kosterních nálezů v Německu a Itálii. V Evropě byl rozšířen ve středním pleistocénu před 500 000 lety.

• Panthera leo spelaea - lev jeskynní

Obýval Eurasii v období před 300 000 - 10 000 lety.^[7] Poddruh je známý kromě fosilních nálezů i z jeskynních maleb, slonovinových řezeb a hliněných sošek pravěkých lidí.

• Panthera leo atrox - lev americký

Jeden z nejmohutnějších známých poddruhů, obývající v pleistocénu americký kontinent od Aljašky až po Peru. Vymřel na konci pleistocénu, zhruba před 10 000 lety.

[editovat] Nejasný status

• Panthera leo youngi nebo Panthera youngi

Známý z fosilních nálezů ze severovýchodní Číny. Obýval tamní oblasti zhruba před 350 000 lety. Jeho postavení v taxonomii je nejasné - většinou bývá označován za poddruh lva, někteří vědci jej však považují za primitivního tygra či levharta či dokonce za samostatný druh.

• Panthera leo europaea - lev evropský

V minulosti rozšířen na jihu Evropy (Balkánský poloostrov, Apeninský poloostrov, jižní Francie, Pyrenejský poloostrov). S oblibou loven starověkými Řeky a Římany. Vyhuben kolem roku 100 n. l. Jako zvláštní poddruh nepotvrzen, pravděpodobně identický buď se lvem indickým (Panthera leo persica) nebo se lvem jeskynním (Panthera leo spelaea).^[9]

• Panthera leo sinhaleyus

Údajně obýval Srí Lanku, kde měl být vyhuben zhruba před 39 000 lety. Doložen pouze dvěma nálezy zubů z okolí města Kuruwita.^[12]

[editovat] Variace

Bílý lev v bratislavské zoo

Několik různých genetických variací lva bylo pozorováno v přírodě, o většinu se však zasloužily zoologické zahrady na celém světě.

[editovat] Bílí lvi

Přestože jsou vzácní, jsou občas hlášeni v Timbavati v jižní Africe. Nejde o albíny, jejich neobvyklé zbarvení je dáno recesivním genem. Bílý lev je v nevýhodě při lovu, díky zbarvení může totiž být kořistí velice lehce odhalen. Mláďata i dospělí jedinci jsou čistě bílí, ne jako běžní mladí lvi, kteří na sobě mají barevné skvrny.

Bílý (z heraldického hlediska stříbrný) lev je už téměř tisíc let českým symbolem.

• 

  Malý státní znak ČR

[editovat] Kříženci lvů s ostatními velkými kočkami

Lvi jsou často kříženi s tygry (většinou sibiřským nebo bengálským), vznikají kříženci, kterým se říká ligeři a tigoni (anglické složeniny slov "tiger" a "lion" - první část zkratky značí vždy živočišný druh samce, druhá značí druh samice). Lvi byli také kříženi s levharty a jaguáry, tito jedinci se nazývali leoponi a jaglioni.

Liger je kříženec samce lva a tygří samice. Protože jsou ze strany otce i matky potlačeny geny, které zastavují růst v určitém věku, dosahuje liger úctyhodných rozměrů a stává se tak největší kočkovitou šelmou světa. S tygrem sdílí pruhy, které má po celém těle, se lvím samcem je to zase hříva. Ligeří samci nejsou plodní, samice většinou ano. Samci mají 50% šanci že se narodí s hřívou, ale z těchto jedinců opět jen 50% získá hřívu velikostí podobnou hřívě lva.

Méně známou variací je tigon, kříženec tygřího samce a lví samice. U tohoto druhu se uplatnily geny, které potlačují růst, od obou rodičů, takže je tigon menšího vzrůstu. Samci bývají také sterilní.

[editovat] Útoky na člověka

Běžně lvi na člověka neútočí, není jejich přirozenou kořistí, avšak někdy je hlad dovede i do blízkosti lidských obydlí a člověk se poté stává snadno dostupnou kořistí. Lvi nejsou tak agresivní jako třeba bengálští tygři nebo levharti, kteří mají na svědomí větší počet lidských obětí. Nejznámější útok na člověka se stal v roce 1898, kdy se v keňské oblasti Tsavo stavěla železnice. Dva bezhřívnatí lvi zabili za pouhé dva dny na 35 afrických dělníků. Dělníci postavili obrané ploty s pochodněmi, aby se lvi nedostali do tábora, avšak ani ty je nedokázaly zadržet. John Henry Patterson, který vedl stavbu, zkoušel v noci vylézt na strom a lvy zabít, avšak bezúspěšně. Než se lvy podařilo zastřelit, stihli zabít 135 lidí.

Jsou rovněž zaznamenány útoky lvů v zajetí, statisticky na člověka útočí lev v zajetí častěji než ve volné přírodě.

[editovat] Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Lion na anglické Wikipedii.

[editovat] Externí odkazy